Svatý Mikuláš z Myry (cca 280/286 Patras - 6. prosince 345/352 Myra) byl katolický biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidem, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějím svatým vůbec (po Panně Marii).
V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem. Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která de facto vznikla zkomolením jeho jména, dodáním dalších atributů a propojením s postavou Christkindleina (něco jako Ježíšek).
Mikuláš se narodil ve městě Patras v římské provincii Asii. Běžně se počítá, že se tk stalo mezi lety 280/286, ale udávají se i dřívější termíny, z nichž nejzazší mluví o roku 250. Z toho, že se stal patronem rybářů a námořníků bývalo odvozováno, že by mohl být původně povoláním rybář či námořník, pravděpodobnější ale je, že se jeho rodina zabývala obchodem s rybami. Byl velmi zbožný a po smrti otce měl dědictví rozdat chudým. Někteří z toho odvozují, že v té době byl už váženým knězem či biskupem. Obecně se předpokládá, že se stal biskupem (či nejvýznamnějším knězem) v Myře (nyní Demre v Turecku) kolem roku 300 a to ve velmi mladém věku.
Během Maximinova či Galeriova pronásledování křesťanů byl patrně vězněn. Během rozkvětu křesťanských komunit za Licinia již byl zcela jistě biskupem Myry a to patrně velmi oblíbeným a rozsáhle činným v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi zapáleným obhájcem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Je mu připisováno zničení několika pohanských chrámů.
Zároveň se též patrně zasazoval o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na spravedlivý chod soudů. Nejspíše moudře, neboť se stal známým též jako ochránce nespravedlivě obviněných.
Zúčastnil se prvního nikajského koncilu, kde se tvrdě postavil proti přívržencům ariánství.
Mikuláš z Myry zemřel patrně 6. prosince (podle některých historiků jde možná o fabulaci mající podložit umístění jeho svátku na tento den, aby nahradil pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu) v rozmezí let 345–352. Pohřben byl původně v Myře, avšak v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád Mikulášova hrobu do rukou muslimů vyburcoval italské námořníky, kteří v roce 1087 Myru přepadli a ostatky odvezli do Bari (prázdný sarkofág stojí v Demre dodnes). Kryptu s Mikulášovými ostatky posvětil roku 1089 papež Urban II.
Úcta a tradice
Jako všichni světci z jeho doby nebyl sv. Mikuláš z Myry nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se prostě stalo součástí víry širokých vrstev a zvolna se šířila, k její největší expanzi dochází od 8. století v Rusku, jehož je patronem. Postupně se jeho kult šířil i do dalších slovanských zemí a od 10. století do Evropy, zvláště Německa, Francie a Anglie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují, u pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce(pomineme-li Pannu Marii), velmi oblíben je též v Nizozemí, Německu a USA.
V celé Evropě nacházíme často cykly se scénami z Mikulášova života – např. v německé Kostnici z 15. století nebo v kostele Panny Marie v Gdaňsku. Po světě jsou rozesety desetitisíce kostelů zasvěcených svatému Mikuláši, mimo jiné např. Basilica di San Nicola v Bari či katedrála svatého Mikuláše v Českých Budějovicích.
Zpodobnění a atributy
Mikuláš je zobrazován jako starší biskup s vousem; na Východě je zobrazován holohlavý. Jako nejčastější atribut mívá Mikuláš u sebe tři zlaté koule na knize. Tento atribut je spojen s legendou o šlechtici a jeho třech dcerách.
Legendy
Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách
Jde o jednu z nejstarších legend o sv. Mikulášovi, která se dochovala ve vícero podobách. Podle nejextrémnější verze zchudlý šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly na věno. Mikuláš jim podle legendy hodil oknem po jednom sáčku ze zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Umírněnější a poměrně rozšířenější verze podávají celou záležitost tak, že zchudlá rodina uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány a odvlečeny do veřejných domů (resp. tam bez prostředků a věna nakonec stejně skončí). K čemuž však nedošlo díky zásahu sv. Mikuláše, v jehož popisu se obě verze shodují. Rodina tak unikla z dluhů a zbylo i na věno.
Vzhledem k této legendě (a její „extrémní“ variantě) je světec též označován jako patron prostitutek, jsou tím však myšleny především bývalé prostitutky, či sexuální otrokyně. Na stejné legendě je též založena tradice mikulášské nadílky.
Legenda o třech dětech
Podle této legendy sv. Mikuláš vzkřísil tři malé děti, které zlý hostinský zavraždil a uložil nasolené do sudů. Někteří ji označují za zveličení založené na Mikulášově přezkoumávání rozsudků smrti a zachraňování nespravedlivě odsouzených před popravou, kdy se ze záchrany před popravou postupně stalo vzkříšení.
Sváteční tradice
Tradice spojené s Mikulášovou osobou jsou velmi pestré a krajově i národnostně se liší. Součástí většiny z nich je rozdávání dárků dětem. V USA se tato tradice postupně přetvořila ve fenomén Santa Clause, který ovšem dnes již roznáší dárky o Vánocích. Odtud se v této pozměněné podobě šíří do okolního světa.
Česko a Slovensko
V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází v noci z 5. na 6. prosince. Andělé (zvukový projev: kumule kumule) s Mikulášem roznášejí dárky, čerti (zvukový projev: blLlLlL) se starají o symbolické "trestání" a "strašení" zlobivých dětí. Celkově je mikuláš jakousi přípravou na vánoce přiněmž se nerozdávají příliš věcné dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěs
